14 pohanských knížat českých

Boiohaemum - Bohemia, ( dle Tacita, římského dějepisce cca 55-120 latinský název území dle významného starobylého kmene obývajícího území přibližně našeho dnešního státu, táhnoucí se směrem ke středozemnímu moři a velice pravděpodobně skutečně až k jeho vodám)
Na každém území naši Země již před naši součastnou generaci žili lidé, žili svůj život, protkaný vědomostmi předků svých, jenž tyto vědomosti získali zase od předků svých.
Nejsme ničím více, či méně výjimečným, než byli ti naši předkové a jen na nás zaleží, jak naložíme s tím co nám bylo zanecháno.
V každém ohledu se jeví jako nesmírně důležité udržet na každém uzemním celku i alespoň část jeho historie, ze které tak jak rostou na stromu větve z kmenu jenž zase je živ z kořenů, vyrůstá i naše generace a generace další a na každé větvi, po ukončení vegetačního období lze nalézt plody i semínka pro strom další.

Jedním z pravděpodobných stromů, na našem území byl i strom praotce Cecha v podobě rodového kmene.
Kosmas tuto historickou část původu lidu českého pojmenoval jako vědomost jenž přiblížilo mu "bájné vyprávění starců", kdy na požadavek vládnoucího rodu Přemyslovců zbira informace přenášející se ústním podáním mezi lidem a zapisuje jej jako historii rodu Přemyslovců.
Každopádně sam Kosmas měl určitě od dětství vštepováno určité zásady i jeho okolí mu velice pravděpodobně skýtalo dostatek námětu ohledně nedávné minulosti. Ač vyštudovaný v školách církve římské, tento kněz v mnohých dějích Kroniky české zaznamenává děje nejen ze židovské bible, nýbrž i motivy egyptské jako základ starobylé historie národa českého.
Toto psaní -  Kronika česká nemá zachovaný originál, nýbrž jenom  kopie z kterých dál opisovali další historikove,  zaznamenávající již historii svou a hledající základ tohoto součastného vývoje v minulosti, pravděpodobně s přihlédnutím k tomu, že každý potok někde pramení.

Zda tedy skutečně kdysi přišel na české území Cech a bratrem Lechem, tedy není jasné i když se to vyjasnit pokoušejí "učení" téměř 1000 let.
V podstatě významu slova LECHA ve starém jazykovém projevu je možné najít starý základ slova v našem pojetí pevnost, dům, místo, leženi - Lch, lech... Tedy kronika psaná v latinském jazyku, pravděpodobně pojala i starší význam slova a na tomto místě poblíž hory Rip se skutečně usadil kmen Cechu neboli Bohémů ( tez Bójů)

Bájné vyprávění starců obsahuje 14 jmen pohanských knížat, tedy vůdčích osobnosti kmene. Pohané jsou lidé spjati s přírodou, vážicí si přírodu, žijící se zákony přírody.
Kosmas jako představitel církve římské tedy částečně nahrazuje dílčí informace základem církevní nauky a církev římská pojala do své osudové role christianizaci lidstva, tedy dle jejích pojetí pomazání ze základu slova "christos" grecky, tedy "pomazaný" a připoutání lidstva k vůdčí osobnosti římského učení Jesus, převzaté z hebrewske nauky "mesaja" - hebrejsky, což znamená Vykupitel, těž jeho matce panně které se zrodil, se jménem Mary.  Přítomen je zde i egyptsky motiv kdy se má dle mýtu spojit egyptská bohyně Eset (Isis) se svým mrtvým bratrem Usirem (Osiris), neboli jeho duchem, za pomocí kněžstva a to z důvodu splozeni potomka, jelikož jej zabije jeho bratr Seth, toužící po vládnutí a Eset (Isis) jako panna která prozatím dětí nemá jej takto oživí.
Z tohoto důvodu tedy některé pasáže vyznívají jako informace, které nám nabízí i Bible a egyptské mýty.

Nicméně pokud skutečně 14 pohanských jmen Kosmas převzal z "ústného podání starých lidi" je možné najít v jejích jménech nesmírně zajímavou informaci, spojenou s přírodním celkem, tedy Kosmem.
Území Čech bylo člověkem osídleno již před 750 tisící let. O osídlení území Česka z doby od 28 000 let př. n. l. svědčí řada archeologických nálezů.
Kosmas nám tedy nabízí jména 14 pohanských knížat lidi přírodních ve spojení se Zemi, Lunou i Sluncem. Lidi kteří tuto vědomost o důležitostí přírody a těchto tři planet často zaznamenávají jako propletenec, trojuhelnim a pod.

Jejích jmena zní:
0.-1.- Praotec - prapředkové, předkové
1.-2.-Cech Krok -(Boiohaemum Crocco) - pohyb, činnost, tvoření
2.-3.-Kazi - (cassi,keltsky) úcta,láska, léčiva síla , (Kazi léčí)
3.-4.-Teta -( Theta-přírodní síly) vzduch,voda, oheň,kámen, rostliny - (Teta mluví s duchy)
4.-5.-Libuše (Lubossa)- je láska, též i s láskou a v dobrém předvídat svoji budoucnost (Libuše moudro a rozvažně soudi, předpovídá budoucnost,)
5.-6.-Přemysl - (Oráč) - 1/2 též polovina přibývaní u fáze Luny - Lubosse též ve smyslu přibývaní k rodu, k dobru a lásce se přidružuje přemýšlení, avšak i pracovitost a přemýšlení, soustředěni se na vykonávanou činnost
6.-7.-Nezamysl - nezamýšlet
7.-8.-Mnata - miti
8.-9.-Vojan- válka
9.-10.-Unislav - sláva
10.-11.-Křesomysl - podněcováni mysle, rozvoj mysle
11.-12.-Neklan - neklanět se, neponižovat
12.-13.-Gostivit - vítat hostí, místo pro hosty
13.-14.-Goriwei - hory, lesy, bory, tedy háj u cesty, posvátné místa starých pohanů - lidi venkova, voda, prostor...

Nesmírně důležité je ale pořadí zapsaného a uchovaného starobylého slovného zápisu u Kosmovy Kroniky české.
Zcela jednoduchý výklad z českých,slovanských, keltských, latinských slov může být:
KROK -Cinnost/pohyb KAZI -i láska a úcta léčí THETA duch/a i ochraňuje přírodu -LUBOSS/SIBIL předpokládá dobrou budoucnost PREMYSL s přemýšlení/m a prací: (a dale říká)
A tito/tento jenž tak činí: nezamýšlí válku, ani slávu, rozvíjí si mysl a neklaní se nikomu, nikoho neponižuje, hosty vitá v hájku u cesty.
- Gostivít, je místo, též česky Bory, lesík, osázen tradičními kultovními stromy, poblíž se vždy nachází voda, potok a jedná se o místo poblíž osady u cesty, vyhrazené k setkávání se s příchozími cizinci i jejích případné pozdržení se z důvodu přechodu územím obchodního rázu. Sem jsou cizincům přinášený dary i občerstvení. Tyto přírodní etnika, si své domovy cení jako pevnost, chrám, území čistě pro příslušníky rodu.
Lesík, Gostivít, není ale zcela totožný s místem posvátným v hájku předků, Goriway, na kterém se pohybují výhradně příslušníci kmene, jak stařešinové rodu, tak ostatní i za účelem přinášení darů a prezentací darů, jak pro předky, jejíchž místo poslední je vždy někde poblíž, tak pro jiné účely. Toto místo je rovněž osazeno stromy, tedy prostor k setkávání se, je osazen alejemi které lemují stromy.
Jak Keltové, tak kmen Bohému, má za pravý kalendář Lunární, tedy 13 měsíců po 28 dnech, které jsou příznační pro fáze Luny.
13 měsíců x 28 dnů = 364 dnů slunečního roku a jeden přidaný den do 365 dnů slunečního roku a tento jeden poslední den v roce je rovněž i posledním, nebo též prvním měsícem, či nultým měsícem, tedy měsíc o jedním dnu, který probíhá zcela mimo domov v hájku v hovorech s cizinci i v posvátnem hájku s předky.
Je jakýmsi poděkováním za vše a vzpomínáním na vše i očekáváním příchodu rozbřesku roku nového.
A jména těchto vládců v tomto Lunárno-Slunečním kalendáři jsou těmto lidem zákonem.

Jedna Lunární fáze má přibližně 28 dnů o 14 dnech přibývající Luny, zakončených 4 denním Splnem a 14 dnech ubývající Luny, zakončené 4 denním Novem Luny.
V tomto pojetí je aktuálně pozitivum jako činnost a přibývaní Luny, negativum jako nečinnost, tedy ubývání Luny až k ničemu, tedy Novu Luny.

Bořivoj byl prvním křesťanským knížetem - na českém území a pochází  pravděpodobně z moravských knížat spojených s prvním pomazaným- pokřtěným slovenským (nitrianskym)  knížetem Svatoplukem.
Z pesimistického pohledu, neboli negativa, dává toto jméno význam - Vojna v borech - Bory, hájky byly pro lidi žijící na tomto území posvátné. Les jako takový poskytoval nejen část potravy a dřevo k výrobě domů, nábytku, palivo atd., nýbrž skýtal i ochranu pro zemřelé, kdy byly tyto posmrtné hájky - bory osídlené "jejích duši i tělem".