Hrátky dětí pohanských - 2

Před nějakým časem jsem se zahloubila do jednoho hollywoodského úsměvného snímku o mladé sympatické novinářce, píšící pro dámský módní časopis, která dostane za úkol, napsat poutavý článek o tom, jak v deseti dnech zbalit kluka a též se s ním v teto lhute i rozejít.
Což o to. Námět zajímavý. Lákavá možnost psát o něčem, co po věky bylo vyhrazeno jenom mužům, i když kdysi pod pojmem jak si získat přízeň vybrané ženy...
A tak mladá novinářka po poradě s kolegyni a za její asistence, vyráží na párty s úmyslem najít si hned v první večer "mužsky objekt" pro vytvoření příběhu. Povede se a děj začíná...
Příběhu nechybí jemný humor, nádech romantiky, na dveře klepající vzájemné sympatie,... nicméně nad tím vším již visí Damoklův meč, schopný vše utnout v podobě šéfredaktorky a zadaného pracovního úkolu. A tak pohroma z předčasného vyzrazení důvodů seznámení, na sebe nenechá dlouho čekat, nicméně oboustranné sympatie je již plný hrnec a vše se nakonec končí šťastně.
Proč mne tento banální příběh zaujal? Myslím že pro svoji hloubku sdělení. Na pohled ten příběh totiž vypadá jako snaha být moderní, mít možnost volby, být pevnou ve svých záměrech, uskutečnit je, být samostatnou, rozhodnou a přeci krásnou, vzdělanou a žádoucí ženou. Nicméně tvůrci snímku volili herce, kteří již svým zjevem vytvářejí protikladný obraz. Na straně jedné, obraz ženy toužící po typickém, pevném muži, muži schopném převzít své výhradní mužské postaveni ve vztahu a o muži, který po prvním pohledu zatouží získat si tuto ženu a urychleně své snahy i rozvíjí, nicméně i muže pevného, jen trochu vylekaného rychlostí, kterou je do role muže ochránce postaven.
Výsledný efekt sdělení tvůrců tedy zní: -"...jen skutečné a dva rovnocenné síly, v tomto případě touhy, převedeny na činnost, jsou schopny pevného a trvalého spojení za jakýchkoliv podmínek..."
Zde v tomto příběhu tedy "dva touhy" vytvoří následný skutečný příběh, nicméně v pozadí stojí kdos, kdo tento příběh inicioval, aniž by možná v té chvílí tušil výsledný efekt.
A mé myšlenky produkují číslo tři. Tři... ale co tři? Je zde nějaké číslo tři nutné? Proč je někdy též ve starých textech uváděno tři? Trojice, tři vládci...
Něco hledám. Vím že někde mi něco schází, něco přebývá, že mám v něčem zmatek. -"Mám"... říkám si s úsměvem a místo přemýšlení o třech, se dívám  na vše ve svém okolí, ve svých záležitostech, co musím dát do pořádku, uvést vše na své místo, nicméně něco je zde naléhavější než mé potřeby. Něco co stojí kdes poblíž a je podobnou hnací sílou jako "zadání šéfredaktorky"
Hledám tedy informaci o třech i když již ze starých zápisů vím, že vědomostí o počátku a vše s ním spojeno je v pojmu tři.
Tří nadcházející vládci, vždy na sobě závislí dva, vzcházející z Planě jednoho vládce.
Je těžké snažit se porozumět psanému vysvětlení v egyptském záznamu, nicméně ještě těžší je jej vysvětlovat tomu, kdo o tento zápis nemá záujem, nebo se ve chvílí načaté témy s tímto pojmem setkává poprvé. Je těžké kvůli rozsáhlostí egyptského celku i jednotlivých pojmů zapsaných pod jednym hieroglyfem, dávat někomu rady jak a kde začít a přeci mi do cesty, snad kvůli "čemus" co stojí někde poblíž a žádá si své místo, své uvedení na pravou míru, vkráčí záznam psaný egyptskými znaky, jenž v krátkosti naznačuje vědomosti dávné civilizace.
Je jen tak, volně přístupný a ničím nechráněný před sílou počasí, majícím možnost zničit to co bylo s láskou zapsáno pro další generace.
Místo zápisu egyptských hieroglyfu zápisem který ještě nebyl dostatečně vypílován jen "jako" egyptský, což proběhlo pravděpodobně přibližně v dobách čtvrté dynastie egyptských faraónů, to místo, kde je možné si přečíst jednoduchý zápis "i o třech", formou hieroglyfu je místo Gosford poblíž Sydney v Austrálii, jenž nám nabízí zápis někoho, kdo byl schopný v krátkosti vyjevit počátek z něhož vzcházejí tři vládci, kteří se dělí o svůj zrod s druhou polovinou, tedy vždy dva, v násobku šest, v počátečném celku čtyři a osm, za přibývající Luny devět, dva jenž jsou uvádění jako "stéla celá" z nichž jeden je vždy jen stély polovinou.
V krátkosti, ještě s nádechem použití zápisových znaků vědomosti z různých etnik, jenž tímto zápisem vypovídají o sdružení všech pozemských i kosmických zákonitosti ze všech koutu Země i Kosmu, snesených za účelem shromáždění též na jedno místo, tedy do egypta, kde jsou tyto vědomosti následně sdruženy do jednotného zápisu který dnes známe pod pojmem egyptské hieroglyfy.
Tedy dnešní Gosford v Austrálii kde je v ještě né zcela sjednocených hieroglyfech zapsaný Počátek i Konec, Počátek i jeho Cyklus obnov, Počátek i jeho následnou touhu, být též někým, mít možnost vtisknout do okolí svůj otisk.
Ten, jenž do skály pevným dlátem vrýval tyto znaky vědění, byl ve svém rozhodnutí pevný jako skála sama do níž psal sdělení o touze být někým, být tím, kdo je... a tak jeho zápis tohoto sdělení začíná jediným vládcem, pod označením "pláň Nicoty a přec Všeho".
Jak dalece se tedy chceme a můžeme stotoznit s Prapočátkem...? Do jaké míry se můžeme podílet na vzniku "něčeho"? Být tím, kdo něco začíná?
Já po přečtení tohoto vzkazu a s přihlédnutím k úctě kterou držím k tomuto vzdělanému člověku i k jeho poslednímu vzkazu v této částí jenž vypovídá o konci těchto nedefinovatelných touh, volím cestu skromnosti v úctě před již vytvořeným a stezku vedouci k životu pohanských předků, jejích vědomostem i k vědomostem dnešním, vypovídajícím o nezastupitelné roli ženy a muže, dvou a přec jedneho... dvou síl, zde na naši pevné zemi pravě tak, jako v kosmu.

Vědomosti ukryty v hieroglyfech a runách, jenž mluví o celku i o zcela běžných dnech jednotlivců v součinnosti s celkem.O práci spojenou se zabezpečením obživy i receptu k namíchaní léku. Tedy to, čemu je možné říci hrátky děti pohanských nemá nic co do činění s touhou jednotlivce být něčím, někým, ani s hraním si vymyšlených her. Hrátky dětí pohanských obnášejí zcela reálnou hru života, zcela živého života, zcela barevného života, naplněného krásnou, jemnou i hrubou barevností dnů, prozářených teplem vztahů i pevným vytvářením reality dnů a nocí... žitím s harmonií - rovnováhou - s duši čistou jako krystal, jako živá voda, jak vzduch jenž z vody vzchází, společně se světlem dnů a temnotou nocí... dva jenž jedním jsou, Jeden z něhož  vzchází Vše další...krásné a reálné.