Hrátky dětí pohanských -3

Mám nesmírně ráda pohádky pro děti. Různé. Důležité pro mne je, aby končili šťastně. Je jasné, že pokud má pohádka patřiční správny spád, tedy napjatý děj, tím je tá pohádka pro mne tou správnější a nejraději bych byla, aby se děti tyto pohádky učili ve škole, místo nesmyslných válečních tém. Najdou-li se v pohádce též správné tajemné chvíle, nebo chvíle plné smíchu, mohu si tuto pohádku číst i v této chvíli.
Proč to tedy vytahuji když je to má privátní záležitost a ještě k tomu trošíčku triviálni, téměř dětská? Též se občas ptám, co já jsem to jen za osobu a jakmile mne ta otázka napadne, pokaždé se snažím najít ve svém okolí blízkem, nebo i hodně vzdáleném co i jen náznak bytosti podobné mne. To abych v té ostudě nebyla sama, až se provalí, že nezapadám zcela přesně do "norem solidňáků".

-"Víš o tom, že se vědci pokoušejí vyvinout plášť podobný tomu z pohádky o Arabele?" - ptám se Michaela. "Mělo by to být založeno na lomu světla, který učiní daný objekt, zahalený do této látky, zcela neviditelný.Prozatím již mají u konce projekt, který tuto situaci dokáže navodit zepředu, pokud stojíš přímo před objektem, jenž má být před tvým zrakem ukrytý. Nicméně prozatím se jim něco podobného nepovedlo ještě zboku, což znamená, že pokud podejdeš k danému objektu blíž a budeš jej míjet, zjistíš, že procházíš vedle něčeho, cos je zepředu neviditelné, avšak ze strany si daný objekt můžeš prohlédnou v celé kráse."
-"Ano, vím." - odpovídá Michael. "Armáda na tomto základu již využívá bojovou techniku. To jsou staré záležitostí a jen se stále více rozvíjejí. Není to nic neobvyklého."

Divam se na hieroglyfy z chrámu v Abydosu a říkám si, že každý dostane jen takovou informaci, která zapadá do informace před ní.
Směju se sama sobě, protože někdy mi ani nic jiného než smích nezbývá. Mé životní situace lze jen velice těžko chápat.

Zde je jasně čitelný přílet černé díry. Lze to vysvětlit i jako přílet Nibiru, která v sobě nese světlo, vodu a život... Dále je zde k vidění část Země s Lunou, přemisťována Vesmírní flotilou po tom, co v prostoru kde se Země předtím zdržovala, zůstávají kusy hmoty....Dá se říci že v této situaci bylo toho zničeno mnoho. Voda, vzduch, rostliny, lidé, Země samotná...

 
(Prosím kdo máte fotky z tohoto chrámu z Abydosu, Egypt, zašlete mi jej na e-mail uveden zde na stránce  jako kontakt. Děkuji.)

Tyto rukou psané hieroglyfy jsou kopii hieroglyfu z Gosfordu, Austrálie. Mezijinym se zde mluví i o tom, že po  katastrofě, se na Zemi vylodili dva vesmírní plavidla a krom jiného přispěli i k vybudování tří egyptských pyramid.

Dnes ráno jsem se vzbudila s pevným záměrem převést vyšíváním na kus látky motiv, který jsem si včera naskicovala na papír. Ten záměr byl zcela pevný, až do okamihu v dnešním ránu, kdy jsem na "své ranní stezce  k produktu pod známým pojmem horká káva" objevila překlad knihy o vesmirnim plavidlu do kterého byl vnesen Travis, jakmile byl tak neopatrný a chtěl vědět víc, než ostatní. Pochopila jsem, že "něco víc než já" mi vkládá do rukou důkaz toho, že ty hieroglyfy čtu správně. Jak z Gosfordu, Austrálie, tak z Abydosu. Chápu že do zcela brilantního čtení mi zbývá strávit na "školní židli" hodně času, nicméně ten start který mám již teď za sebou a který se čím dál tím víc rozvíjí, mi připadá docela dobrý na to, že celé se to jeví jako naprostý nesmysl.

Když jsem si četla zápis o mastabě Khentkawes v Gize, Egypt, pořád jsem nemohla pochopit jak se stotožnit s výřezem který jinak na první pohled stavba vytesaná do skály nabízí. Ten vchod se mi zdál příliš velký i na faraona ženu, které prý je stavba zasvěcena jako kultu vládkyně. Žena, matka, zobrazená na kamenném tróně faraónů s odznakem své vlády, stonkou papyrusu a kobrou na hlavě, v mastabě zobrazující sluneční soustavu dívajíc se směrem ke souhvězdí Lva a Panny způsobem, jakokdyby tyto v naši sluneční soustavě chyběli. A když ne tyto, tak je mi ale jasné, že ten příliš veliký otvor naznačuje, že tam na obloze nám něco chybí. Když se ale podívám na oblohu, nechybí mi v tomto čase a v této chvíli doslova nic. Vše je tak, jak se děti ve škole učí, již nějakou chvíli a nového se vlastně nic neděje.
Dlouhou dobu jsem se vším tím čas od času snažila doslova prokousat, nicméně, nakonec to zůstalo tak, téma nakousnuté a pro nedostatek času ale nedojezené.
Teď se dívám na letadélka z Abydosu. Už jsem pochopila posvátnost rostliny papyrus, posvátného hada nesouciho Slunce i posvátnou včelu. Došla jsem až k posvátnému býku a najednou mne dnes ráno napadlo, co obnáší situace z papyrusu, popisujíce, že "kočka z posvátného stromu peršanů utne nožem hlavu hadovi"
Už hodnou chvíli mám pocit, že já sama bych v situaci, ve které byli ti kteří psali záznamy do kamene v egyptských chrámech, pravděpodobně postupovala tím samým způsobem. Napsat, nebo nakreslit něco tak, aby to bylo čitelné i po mnohých tisíciletích, je kumšt, umění, velikost toho kdo umí, něco, kdy je učitelem život saám, a hraní se ditěte je  jen tak ledabylo u ranní kávy něco načmarané co lze hodit na papír i pro jiné.
I když každým dnem si slibuju, že už za pár dnů se pokusím o zcela solidní výzkum na tomto poli starých zápisu i vědy a techniky. Nicméně sama se beru při těchto slovech s reservou a úsměvem na tváří se to snažím pokazdé ve vypovezené chvili hned zlehčit.
Co mne tedy napad v spojitostí s "letadélky" zapsanými v chrámu v Abydosu? I u Khentkawes?
No ten neviditelný plášť, který říká, že hrátky s lomem světla jsou schopny navodit nejen neviditelnost, nýbrž i promítat tomu objektu proti sobě něco co má být za ním, nebo prostě co možná kdysi bylo za ním - tedy za objektem, který si s náma tuto hru hraje a jednoduše se z nějakých příčin před naším zrakem ukrývá.
Tato informace tedy řeší mou otázku, odkud ale přišli ty vesmírní plavidla, které vlastně aby zastavili černou díru/Slunce/Nibiru na místě, čili na jeho dráze, obětovali kus Země a doslova jak když rozmixujeme kus něčeho, tak ještě daný kus Země rozmixovali a vše ostatní odvezli do bezpečné vzdáleností.
Dle  dostupných informací je možné postupující "černou díru" v Kosmu zastavit právě tímto způsobem, kdy dostane doslova najíst zbytky plovoucí v Kosmu, kterými se živí a na svůj povrch v tom čase vyvrhává teplo a světlo, které známe pod pojmem Slunce.
Při té příležitostí došlo k přepólování magnetických pólů, jak je vidět na snímku.To je to narušení stabilního sloupu - pouta mezi Zemi a Lunou.
Všechny prastaré záznamy je potřeba brát jako posvátné. Potřeba, avšak každý si to může vysvětlit po svém. Ja si myslím ale, že tyto vědomosti si zaslouží nazývat se posvátnými. Byly vytvořeny tak, abychom v časech dnešních pochopili, že naši předci byli v situaci, kdy lidstvu hrozil zánik a jejich vědomosti jim naznačili tuto cestu a tuto cestu též i uskutečnili. Ten záznam je prevděpodobně zde na zdi chrámu v Abydosu proto, aby svědčil o tom, že dávné civilizace měli již vědomosti ke kterým my dnes kráčíme, že jej používali a že tyto informace zanechávají formou záznamů v kameni pro další generace i z důvodu, že se podobná situace může opakovat a že tato cesta již jednou použita byla.

Záznamy vypovídají o tom, že předchozí civilizace rozuměli přírodě a jejím zákonům rovnakou mírou jako rozuměli vědě a technice. Že používali rovnako přírodní produkty přímo ze zahrad zrovna tak, jako výdobytky vědy z laboratoře.

Mám ráda zahrady, rostliny, přírodu. Ráda bych za nějaký ten čas odešla někam na usedlost, kde budu mluvit po většinu času tolika snad s krávou a jabloní, řečeno s úsměvem.
V podstatě tyto touhy ale sice pramení v mém dětství, nicméně krásou zcela konzumního života ve měste jsem si již prošla a tak pramínek z dětství jenom zesílel.
Abych se ubezpečila, že má touha je zcela normální, hledám, informaci, zda jsou i jiní lidé mně podobní v dnech dnešních a nacházím. Vysoký manažér z finančních kruhů, který má tolik peněz, že si může jít koupit zítra ostrov, utíká na víkendy z New Yorku do divočiny na ranč, kde je bez telefonů, rádia, televize a internetu a toliko fyzicky pracuje na záhradě a uplně přirozeně kydá ze stáje hnůj...

Toto přirovnání je to samé,  jedná se jen o popis situace. Vesmírní flotila přemísti ve chvílí  kdy Zemi a jejímu obyvatelstvu hrozí zánik, část planety Země, po tom, co obětuje kus planety jako potravu pro černou díru.Bylo to reálné a danou společností akceptované jako možnost.
Jsem zcela normální, když toužím žít v odlehlé divočině, nejen protože to samé již provádí někdo jiný a je to společností akceptované, tedy přípustné, reálne, proveditelné... je to i přirozené...
Hieroglyfy tedy jsou koncipovány tak, aby dokázali jediným zápisem, jediným hieroglyfem, popsat zrod vesmíru, zrod života, zrod rostliny... i to co tyto předchozí situace vše sebou nesou, tedy informace, jenž jsou na danou situaci vázány tím samým základem děje, složentím hmoty, buněk, molekul, atomů...

Kamenný zápis mastaby Khentkawes v Gize, vypráví též tu samou epizodu s Nibiru/Sluncem/černou dírou jako dva malé pohromy a třetí pohromu velkého rozsahu, vše v opakujících se cyklech. Co se týká pohromy velkého rozsahu ze zápisu lze vyčíst: - ..."dokáže zabít vše živé v daném místě"    Do jakých vývodů lze jít u velké pohromy mi není prozatím jasné.

Jak si tedy hráli děti pohanské? Myslím, že tak, že zcela chápali všechny přírodní úkazy a realita jim byla tím co nám chléb. S úsměvem řečeno, téměř vše ostatní krom chleba mi připadá dnes jaksi příliš umělé, vymyšlené... neskutečné a přitom se to skutečně  tváří jako že být má, na druhé straně to co je skutečné, často naše společnost považuje za vymysel, nezmysl, nepřijatelnou realitu...