Jarní rovnodennost a svátky jara.

Jarní rovnodennost je okamžik, kdy Slunce přechází přes rovník. Den trvá přibližně stejně jako noc, Slunce vychází přímo na východě, zapadá na západě a v poledne přechází přímo přes nadhlavník na rovníku. Rovnodennost je v tu chvílí opačná na zemských polokoulích. Jarní rovnodennost 21.3. ( může být i 20.3, nebo 19.3) je na severní polokoulí a na jižní polokoulí je v tom čase podzimní rovnodennost.
Na Severním pólu v tu chvíli Slunce zapadne a začíná polární noc a na Jižním pólu Slunce vyjde a začíná Polární den.
Jarní rovnodennost je i čas, kdy pohané slaví svátky jara, slaví znovuoživení přírody ze zimního oddechu, nový cyklus.
Jarní rovnodennost v roce 2009 připadá na 20.března

Znalostí těchto kosmických zákonitostí pohané spodobují různým vyjádřením.
Slované i Keltové, ve svých amuletech, po většině vyhotovených formou šperků, avšak i jiným způsobem, znázorňují často Solární systém jako kruh, nebo elipsu s poukazem na dokonalost i nekonečno. Zesílenou formu amuletů je možné objevit jako pár do sebe vložených kruhů s vloženým šikmým překřížením ( pismeno X ) Amulety slovanu jsou rovněž jako rozeta nebo svastika, vyjadřující tok časů a pohyb Slunce a Luny.
Všechny amulety pohanů jsou rovněž uřčeny k zajištění úspěšností a ochraně proti zlu, zvůli, nepřejícností.
Nesmírně zajímavý amulet je srpek Luny 2x, takzvaná Lunice v překřížení jako písmeno X, propletená dalším srpkem Luny uprostřed. Tento šperk znázorňuje plodnost a byl již ve své době nesmírně ceněn a žádán.
Jak na špercích, tak též na dalších předmětech ať již osobních, nebo dekorativních je častým symbolem pravě Slunce, Luna a Země a jejích vzájemné propojení. Spojení přírodních síl a rozkvět života.
Téměř ve všech přírodních společenstvích je působení vesmírných zákonitostí dokonalé známo. Nomádi, nebo taktéž i další pastevci stád, při pohybu krajinou společně se stády měří svůj čas slunečním kalendářem dneška, nicméně v jejích historickém odkazu je pořád platný kalendář Lunární. Podle fázi Luny, předkové pastevců, lidé žijící v objetí přírody, řídily všechen svůj čas. Sluneční kalendář využívali vesměs národy žijící jiným stylem života a odvislí od jiných zákonitostí. Egypťané používali jak kalendář Lunární, tak Sluneční. Na Blízkém východě je více využíván kalendář Sluneční. Všechny tyto národy společně obchodovali a vyměňovali si přibývající vědomosti, zachovávání různých kosmických, společenských i historicko-kulturních vědomostí i jejích uctění formou slavení se postupem času přenáší skrze etnika, udomácňuje, případně si je etnikům přizpůsobuje svým potřebám, zákonům.

Velikonoce, jako novodobý svátek jara, je dnes i svátek křesťanský, založený na svátcích židovských a to oslavy pesach. Když byl mezi Mojžíšem a jejich Hospodinem domluven odchod izraelitů z egypta, přikázal Hospodin Mojžíšovy, aby každý izraelský rod v tuto dobu zabil beránka a jeho krvi pomazal veřeje venkovních dveří. Beránka upekli a snědli spolu s nekvašenými chleby. Tak Jejích bůh mohl zabít v noci vše prvorozené v egypte od zvířat až po faraonovho syna a nevkročil do domu, jenž byly pomazány krvi beránkovou. Pesach je avšak velice komplikovaný svátek, kvůli všem příkazům a nařízením, které Mojžíš od jejích Hospodina obdržel a které se všechny musí dodržovat tak jak jsou stanoveny. Obětovat beránka a jíst z něj však nik jiný než izraelité nesmí. Zaden cizinec, žádný neobřezaný.... nikdo kdo neuzavře smlouvu s jejích Hospodinem. Izraelité v podstatě slaví tento svátek pesach dle starých izraelských tradicí v duchu kalendáře Lunárního, ve dne úplňku a to 15-teho dne jarního měsíce nisanu, dle hebrejského lunárního kalendáře.
Tento svátek do svých tradic pojali též Ježíšovy apoštolové, avšak slavili jej podle lunárního kalendáře hebrejcu, nicméně někdy se stávalo, že svátek nepřipadl na pátek ( smrt Ježíše na kříži) a tak jej rozhodnutím císaře Konstantina v r. 325 našeho letopočtu, začali slavit též jako pohyblivý svátek, první neděli po prvním jarním úplňku a zmínka o jejích slavení je již v písemnostech svatého apoštola Pavla kolem roku 50. Křesťané avšak slaví umučení a smrt...
Dnešní pojetí křesťanských velikonoc má tedy v základu smrt a umučení, dále je založené na kalendáři lunárním i slunečním, který převzal Julius Cézar v roce 47 z Egypta a v roce 1582 byl papežem Rehorem XIII. upraven do dnešní podoby a též má charakteristické znaky nejen svátku pesach, nýbrž i pohanských oslav probouzející se přírody, slavení obnovy cyklu.

Pohané velice často při svých oslavách užívají symbol oživění přírody, vajíčka a kuřátka - jeden ze základních symbolů života v spojení s vodou, koledy, zelené proutí...
V těchto prvních jarních dnech, kdy se začíná probouzet příroda a objevují se pod miznoucí sněhové přikrývky první rostlinky, na větvích stromů začínají rašit první lístečky, ožívají též lidé. Jejích pohledy i mysl jsou již zaměřeny na přírodu, na její rozkvět, na znovuoživení cyklu.
V čase slavení svátku jara, pohanským zvykem bývaly i koledy, kdy se vesnici "v novém hávu" proháněli mladící s "pletenou pomlázkou" i vodou, přinášeli do domovů radost i veselost, smích a  radostnou koledu k očištění domovů slovní říkankou, plnou dobré nálady i smíchu a tedy učinili tak pomyslným jarním zářivým předělem hranici od ponurých a chladných dnů zimních.
Tradiční vyšibání mladičké ženy, nebo dívky zelenými pomlázky, spletenými do copu, jako symbolů spojení, je pro zdraví a plodnost v domě, též se tyto mladé ženy v některých regiónech polily vodou, znakem života a za to koledníci dostali krásné malované vajíčko, symbol života, symbol znovuzrození.
V těchto dnech rovněž důležité je jídlo, které přichází na sváteční stůl. Vesměs se objevují na stole všechny plodiny připravené svátečním způsobem z loňské úrody a též zde již dostává místo to co již v zahrádce vzešlo zeleného.
Svátky jara, jsou tedy v přírodních společenstvích svátky společné, svátky radosti, oživení, očekávání, projevené poznání přírodních a kosmických zákonitostí a jejích akceptování.