Odpovědnost -3, aneb, abych nezapomněla říct, co chci já...

Svého času mne zaujal jemnými tóny laděný příběh hollywoodského filmového průmyslu, pod názvem: "Legaly blond"
Příběh vypráví o součastné, hezké, mladé dívce, kterou nechává její kluk jen proto, že není z dostatečně solidní rodiny. Jeji rodina nemá za sebou pár generací harvardských absolventů, nemá spojení na storočími prověřené rodové dynastie, nevypadá dostatečně solidně na první pohled...
Kráska jako pravá "blondýna" (sorry) se nejdříve ze všeho vypláče a na to konto se rozhodne: ...-"půjdu na právo, na Harvard"...
Jakmile oznámí svým hollywoodským rodičům, sedícím u bazénu a popíjejícím šampaňské své rozhodnutí, jsou absolutně zhrožení. S údivem se podívají na svoji dceru a téměř jedním hlasem vysloví: - "milacik, ty ale přeci nemusíš jít do školy. Ty si můžeš koupit co chceš. Nač by Ti byla právnicka škola? "
Je ale rozhodnuto a kráska odchází z kolotoče kde se točí miliardy.
Nastupuje na Harvard a je posléze skvělou studentkou. Když se následně dostane do Kongresu a hájí práva zvířat, mezi jinou arguentaci, použije i zkušenost ze svého vlastního života a vypráví udiveným kongresmanům, jak si lze za peníze téměř vše koupit. Ale jen téměř...
-..." to jen jsem jako člen této společnosti používala všechny výsady své třídy. Chodila nakupovat, setkávala se s lidmi z té samé společenské vrstvy,chodila na manikúru, ke kadeřnici... až když jsem jednou jako vždy přišla a nechala mou kadeřnici ať mi udělá vlasy jako vždy, podle svého vkusu a ona si do mých vlasů tkala svou fantasii a když ve finále jsem spatřila co s mými vlasy provedla, chtělo se mi plakat... V tu samou chvíli jsem si ale spomela, že na vině jsem vlastně já, že já sama jsem odpovědna za toto dílo, protože jsem opomněla říci co chci já..."

V podstatě se takto potvrzuje výrok Moliera, že jsme odpovědni též i za to co neděláme.
Na této planetě sdílíme společně Slunce, Lunu, hvězdy, vodu, vítr, zemi. Jsme tedy odpovědni za společné jmění lidského rodu, zvířecí i rostlinné říše.
Je mi líto, ale vypadá to tak, že se jedná o jmění společné a tak je naší odpovědnosti i naším právem, říct si o to, co chceme my... říct si o to, co chci já....