Svátek Světla.

Slované a Perun.
Ucta a obdiv k znalostem předků i snaha o zachování tradic a kultury vlastního etnika bývá často zahalená pláštěm tajemna a zašifrovaná kódem kmene s úmyslem uchovat to vše i nadále jen pro vlastní etnikum.
Každé etnikum má svůj zvláštní styl života, svůj zvláštní náhled na svět, své vlastní hodnoty, své množství stupňů na pomyslném řebříčku vývoje. Přesto to není důvodem k tomu, odsuzovat tento styl života, tyto vědomosti, když se neshodují s názorem i vědomostmi našimi, nýbrž jej tolerovat a případně porovnat se svým náhledem.
Jako nepřijatelná se proto jeví snaha připravit takzvané pohany o jejích náhled na svět /kosmu, přírody a lidí, kteří jsou navzájem spojený.
Jedním z národů které patří k národům pohanským je etnikům slovanu a jejích ztvárnění vědomosti v mýtu bohů, kdy bůh Perun, jako hromovládce, zabírá popřední místo.
Slované, tak jako všechny ostatní etnika mají ve své mytologií bytosti všeho: kamene, stromů, vody, vzduchu, slunce, měsíce... tedy bytosti nehmotné ve hmotě, zrovna tak jak věří, že tělo člověka má svého ducha, tedy bytost nehmotnou v hmotném lidském těle.
Slované věří rovněž na dualitu, tedy na zlo i dobro v jednom, což odpovídá i jiným naukám a mýtům. V poukaze na lidskou bytost nám dualita dává jednoduchý obraz například lenivce a pracovitého člověka, kdy ta dobrá stránka, tedy pracovitost, je v převaze nad líností, vykonáváme-li své povinnosti a úkoly společné s dalšími kladnými vlastnostmi, jako je láska, svědomitost, moudrost... v pojmu mytologickém jsou tedy láska, svědomitost, moudrost... označovány i jako víly, nebo jiné dobré bytosti, a na straně druhé, jsou často necnosti označovány jako nehmotné bytosti odstrašující. Jednoduchým příkladem může být i dobrá vodní víla a zlý vodník.
Vesměs tyto národy meji též zajímavé pojmenování všech těchto bytosti, těchto úkazů a nejvyšší stupeň všeho je bůh, nebo bohové.
Jedním z těch obávaných i uctívaných je Perun hromovládce, Perun vládnoucí, Perun uctívaný, Perun život sám, Perun sluneční chrám.
Uctění a zachování paměti na jeho vládu, probíhá 43 dnů po zimném slunovratu na severní polokoulí, tedy dle slunečního kalendáře 2.-ho února, nebo dle lunárního kalendáře je to desátý den, čtvrtého měsíce Luny.
Děje se tak vesměs zapálením svíček, jako uctění světla a ohně v jedné podstatě, tedy to, co je pro život na Zemi nezbytně nutné, pro zachování života. Každý předmět použit v tomto oslavném rituálu, má sve opodstatnění, svůj záměr, svůj důvod a vše jako celek je zcela podroben záměru poukázat na zcela obyčejnou záležitost a to život sám, jenž je zde na této planetě přítomen.
Perun je často spodobován s hořícím kamenem v ruce. Zimní slunovrat nastává na severní polokouli dne 21.12. a Slunce je v této době  na polokouli jižní, kde je  letní slunovrat.
Na severní polokouli, tak sluneční paprsky přicházejí poskrovnu. Bod zimního slunovratu ve kterém stojí v tomto čase Slunce je Střelec. Severní polokouli tak v poskrovnych paprscích Slunce pokryje zimní bílý plášť a lidské obydlí ohřeje oheň z krbů, zapálený v den podzimního rituálu "zrození ohně" ze stromu dub, jenž je rovněž přiřčen bohu Perunovi, pro svou dlouhověkost.
O zimním slunovratu 21.12 je rovněž nejdelší noc v roce a nejkratší den. Po třech dnech, což je 22.12; a 23.12.; a 24.12 tedy tři dny, po které se Slunce jakoby zastaví na obloze a z noci den jen pomalu ukousává, se od 25.12 až do 2.2 počítá 40 dnů, kdy dne pomalu přibývá, přibývá světla a ubývá tmy,  v tento den tedy lide v oslavném průvodu se světlem v ruce,  obchází z vnější strany kolem chrámu, zasvěceném hlavním bohům Svarogu, jeho synu Dažbogu a Perunovi  i matce bohyni  Mokoš .
-Svarog: nečinný a věčný, bůh nebes
-Dažbog: syn Svaroguv, bůh dárce, světlo, car Slunce
-Perun: bůh deště a větrů, bůh hromů a blesků
-Mokoš : bohyně matka, voda i země, ochránkyně domovů a hospodářství, její atributem je koudel a vřeteno, pověst říká, že bohyně matka v noci obchází domovy a najde-li nespředenou koudel, může někoho oprest.
Slovanské chrámy zasvěcené jejích hlavním bohům byly vesměs stavěny ze dřeva bukového, nebo dubového, obklopeny smíšeným porostem stromů, na nejvýš položeném místě u osady nebo vesnice. U větších kmenových celků se stavěla pro tyto účely i větší hradiště, ve kterém stálo i více posvátných staveb, pro potřeby členů kmene. Tyto stavby byly bohatě zdobeny a uzpůsobený všem potřebným úkonům. Jednalo se jednak o běžné setkávání se a jednak o dodržování tradičních hodnot zanechaných předky, o porady kmene, učení zákonům i běžným nově vznikajícím úkonům....
Písmo-zákon slovanu byl pravděpodobně vyryté do stěn tohoto/těchto chrámů. Jeho podoba je prozatím sporná, avšak jedná se určitě o slovanské runy, které byli v průběhu Christianizace téměř všechny zničeny a nahrazeny písmem tzv. Cyrilikou, jenž pro tyto potřeby napsali byzantský knězi Cyril a Metoděj.
Zápis o násilné christianizaci slovanu se nám dochoval ze zničení chrámů Svantovíta v Rujáně (Německo)  na hradě Arkona, který dobyl v roku 1168 dánský král Waldemar I.. Sochu Svantovíta, jenž byla vyřezaná z bukového dřeva a měla čtyři tváře - na každé straně jednu, nechal král před davem slovanu rozsekat a spálit a následně proběhlá násilná christianizace, čímž byla zničená poslední bašta organizovaného slovanství...
-Svantovít: je možné vysvětlit i jako svět  (též mocný, silný, síla...) a vít  (pán, vládce, vítěz, držitel...) jako Svantovít je též možno označovat spojení tří bohů Svaroga, Dažboga a Peruna a matky bohyně Mokoš pod jedno příjmení a to Svantovít.

Den 2.2 dle slunečního kalendáře anebo 10-ty den 4-teho měsíce Luny, tedy  pohanské národy světili svátek  světla a obnovy života.  -Slované  jej zasvětili hromovládnému Perunovi, jenž je  součásti care Slunce Dažboga i otce nečinného a věčného  Svaroga a matky bohyně Země a Vody Mokoš.
-Keltové v tento den zasvětili svátku Imbolc a bohyní Brigit ve víře, že se stará temná Brigit v těchto dnech mění ze  stařeny v mladou pannu, plnu světla a ohně, síly a mladé mízy a celý proces obnovy života začíná pozvolna znova.
-Křesťané v těchto dnech slaví dny zasvěcené ukončení  40-ti denní očisty panny Marie pod označením Hromnice.