Tajemný úsměv.

Pokaždé, když jsem těchto  dnech vcházela do oné tmavé a chladné místností, se část mužských pohledů, mužů již zde přítomných, zvedla k mému vcházejícímu zjevu a provázeli mne svými pohledy až do chvile, než jsem usedla na svou židli.Těch lidi, jenž se vyskytovali v mém životním okruhu nebylo zase tak mnoho, nebo ty jejich životní pouť je upoutala v okolí kolem mne, avšak ti lidé pokaždé dokázali projevit mi svoji přízeň, své přátelství, neb zcela prostou touhu po mne.
Přirozená hravost zakomponovaná v mé povaze, mě nabádala, brat to z té zábavné stránky a jako ženu mne těšilo, že  je pořád možné zaujmout pozornost i té druhé poloviny lidské populace.
Vcházejíc z prudkého kalifornského slunce do šeře místnosti, jsem pomalu zvedla ruku k očím a uchopic mohutné protisluneční brýle zakrývající můj obličej z hodně velké části, uložila jej jako temný diadém na vrch hlavy, do mých popelavých vlasů, níže spletených do jednoho copu, hadicí se mi po předním levém rameni.
Pomalu jsem kráčela ke své židli.Zda jsem "jej" skutečně zaregistrovala okamžitě když jsem vešla do místností, dnes již netuším, nicméně cestou k mé židlí jsem "jej" již matně vnímala. Byl to jenom okamih, jako vše. Okamih, ve ktrem jsem podchytila, že usedl v místností tak, aby okamžitě viděl vcházející osobu, že se teď již usmívá a bleskem mne navštívila odpověď: "Dočkal se". Anichz bych vůbec tušila kdo je ten tajemný neznámy, jenž ve tmavé místností sedí u protější zdi vchodových dveří a sleduje dění kolem sebe přes temné sluneční brýle.
Po chvílí práce, jsem si dala pauzu a šla přesednout do oddychového křesla a mysli se snažila smazat alespoň jeden z mých nejnovějších problémů. Vstávajíc ze židle jsem zvedla očí směrem, kde seděl tajemný neznámý, a jeho obličej ozdobil úsměv, jenž byl teď vysloveně adresován mne. Já úsměv mu úsměvem oplatila a dál strastí své řešila.

Tajemného muže jsem zaregistrovala za dalších pár okamihů, ve chvílí, když procházel kolem mne. Znova se pousmál, pozdravil a odcházel. Po třech krocích se zastavil a vrátil. Do ruk mi něco vložil, usmál se a řekl: "Pro Tebe." A už zase nebyl. Položila jsem dárek do tašky a usedla znova k práci.
Trvalo mi hodně dlouhou dobu, něž jsem pochopila, že se vlastně již jakoby známe a že mi tento impozantní tajemný zjev vlastně chce svým chováním i zjevem něco napovědět, chce upoutat mou pozornost, chce něco víc, než jen ukázat mi jak se umí usmívat.

Ten příběh je velice starý,prastary, velice krásny a velice křehký. Jeho krása spočívá v něčem mnohem více, než jsou slova vypověděná, nebo tajemný náznak konání či události proveden.Je to příběh živý a živoucí zůstane. To čím tento příběh poutal, byla zcela prostá láska a závist. Láska jako cit a to positivům. Závist jako cit a to negativum.

Tajemný úsměv

Ona:
V té temné místnosti plné knih a lidských osudů,
jsi poprvé svou vůli zvedl mé očí ke svému úsměvů.
Já úsměv vrátila Ti jako všem kolemjdoucím,
mysl má dál bloudila ve strastech dnů.
Ty odcházejíc jsi mi město do ruk dal
v rukách mi zůstal hadit se též oceán.

(: Chladná je temná noc a chladné jsou hvězdy,
já smát se chci ve tvém náručí,
ve tvém náručí, ve tvém náručí:)

Tvůj úsměv potkával mne častěji,
to osud čas náš spřádal s nadějí,
když nonstalantne jsi mi štěstí přál,
já objevila touhu jít dál.
Když změnil jsi barvu růžovou
za bílou jak lilie květ,
já ptát se Tě chci, zda změní to i můj svět.
Tvůj úsměv mi dnes chybí a já tak vím,
že dotýkat se jej něhou navždy smím.

(: Chladná je temná noc a chladné jsou hvězdy,
ja smát se chci ve tvém náručí,
ve tvém náručí, ve tvém náručí:)

Já pohlédnout Ti chci do očí.

ON:
Já hledám Tě již celá staletí,
a ponechat si Tě chci ve svém objetí,
ve svém objetí, ve svém objetí...
Když před věky Ti Závist vytrhla klíč,
já zůstal sám hledět v nic.
Mou partnerkou byla Temnota
a kroky mé provázela Samota.
Dnes naštěstí již Závist nemá nic
a náš zrak tak může jedno být.

(: Chladná je temná noc a chladné jsou hvězdy,
ja smát se chci s tebou v náručí,
s tebou v náručí, s tebou v náručí....:)

Když přítel můj Tě městem provázel
já přál si, by již skončil temný sen.
Pak odešla jsi z města a ja již vím,
že přítel můj sklidil jenom splín,
jenom splín, jenom splín
Já potkat Tě chci znova v mistach těch,
co známá jsou jen nám dvem.
Srdce me si žádá slunce jas,
jenž navždy smaže temna čas.

(: Chladná je temná noc a chladné jsou hvězdy,
já smát se chci s tebou v náručí,
s tebou v náručí, s tebou v náručí....:)

ON:Já vrátit Ti chci klíč od města