Tajemství záznamů: 2 - Pergamen

Vývoj a rozvoj ať již mluveného slova, nebo potřeba zápisu se vztahují k činnosti, která se jeví jako zaznamenání hodná, též nutná z důvodů udržení určitých znalostí, nebo šíření těchto vědomostí v širším okruhu. Vesměs jsou již od starověku do kamenu tesány určité přikázání vládců, zákony a nařízení. V kameni tesané, nebo na kamení malované jsou rovněž již od starověku zachovávány znalosti generací předešlých.
Po kamenu, keramických, nebo dřevěných tabulkách, přichází na řádu papyrus. Papyrus jako prostředek k záznamům, avšak velice rychle začne patřit výhradně faraónu, který se rozhoduje, kterým svým sousedům v okolních státech papyrus prodá, či nikoliv.
V sousedství egypta se tak z nedostatku papyrusu dostává na světlo světa nový material k psaní: pergamen.
Pergamen vzniká v městském státu Pergamon (kral Eumen II. 197-159p.n.l.,) v Turecku. Do dnešních dob je používán již téměř jenom k potahování bubnů u lokálních etnických skupin. Z výsluní jako psací potřeby, pergamen vytláčí přibližně od 13-teho století papír. V dnešních dobách používají pergamen téměř výlučně již jenom skupiny zaobirajici se historii k zapsání údajů, které je nutné uchovat v původní podobě.

Pergamen je zpracována, vyčištěna, chlupů a mastnoty zbavená zvířecí kůže.
-Cerstvou zvířecí kůži z jehněte, osla, telete, kozy..., namočíme do vápenného mléka na 14 dnů, říká se tomu též louženi kůže.
-Po 14 dnech tuto kůži z vápenného mléka vybereme, odstraníme chlupy a sloupneme též, sádlo a blány z druhé strany kůže, tedy z masové strany a obě strany kůže důkladně nožem očistíme slupováním.
-Takto očištěnou kůži, napneme na dřevěný rám a necháme uschnout.
-Uschnutou kůži z rámu sundáme, zdrsníme pemzou a natíráme jej olejem a křídou, nebo olověnou či zinkovou v oleji rozmíchanou bělobou, tu znova stíráme a kůži hladíme pemzou, až pokud nezískáme hladký, bílý pergamen potřebné tloušťky.

Pergamen se dělí na jihoevropský, středoevropský a byzantský.
Jihoevropský je hladko zpracován jen po masové straně, na kterou se píše.
Středoevropský je zpracován jemně po obou stranách a píše se na obě.
Byzantský je navíc potíraný bílkem a více leštěný.
Velice zajímavý a i v dnešní době žádaný je pergamen tzv. palimpsest. Jedná se o vyškrabávány starý text na pergamenu a na takto upravený pergamen se zapsal text nový. Dělo se tak z důvodů šetření materialem, avšak i finanční efekt zde hrál důležitou roli. Nicméně dnes jsou tyto pergamenové palimpsesty nesmírně žádané z důvodů možností přečíst si pod speciální lampou i text starý, častokrát se jedná o zajímavé historické poznatky, které již nejsou nikde jinde dostupné.

Za vlády Habsburků v zemí české a hlavně v období rozšíření byrokratických nařízení a příkazů, se v zemích českých s určitou žertovní ironií říkali, že jim vládne osel a husa, tedy pergamen a husí brko ke psaní.

Byl-li tedy papyrus namotán na válečkách a popsán jenom z jedné strany, u pergamenů je zpočátku tento způsob přebrán, často se avšak jedná jenom o jednen kus kůže, jenž je smotán do tenkého svitku, později již je forma jiná. Pergamen se ořezává jako čtverec, případně jako obdélník, takto upravené pergamenové listy se skládají na sebe a na jedné straně se začínají svazovat stužkou. Takto svázaným popsaným listům pergamenu se začíná říkat kodex.
Tato forma je přebírána pravděpodobně od římských legionářů, kteří měli na dřevěných tabulkách uložených na sebe a na jedné straně svázaných stužkou, vždy poruce potřebné údaje a nařízení svých velitelů. Těmto dřevěným zápisům ( téměř ve formě dnešní knihy) se říkalo v časech římské říše Kodex.