Tajemství záznamů:1 - Papyrus

Clovek jako tvor sdílný a tvořivý, má tendencí zanechávat po sobě množství záznamů o své činnosti, ať již písmem, nebo obrazem. Záznamům které jsou věku našeho, který zrovna naplňujeme, říkáme historické záznamy. Historické záznamy určuje časově období přibližně od let 3500 před naším letopočtem.
Nejstarší záznamy jsou již jen na kamenych zdech zaznamenané děje formou písemnou, nebo sdělení formou obrazového výjevu, případně je možně najít staré záznamy v oblastech již jednou osídlených v jiných dobách, jako je například doba kamenná, nebo doba železná, pri obdělávání půdy, nebo osídlování nových oblastí.
Staré popsané svitky, nebo jakékoliv jiné vyjádření, třeba ve formě keramických desek, nebo desek dřevěných z tvrdého dřeva, či přímo z kovu a jiných slitin, je možné dodnes objevit i když jenom sporadický v různých formách. Casto je předchozí majitel, nebo osoba mající zájem záměrně, pro další generace uschovat určitou zprávu, uschovával v dalších nádobách vzduchotěsně zapečetěné, aby nedošlo předčasně k poškození záznamů. Též místa pro uschování byla vybírána pečlivě s ohledem k příštímu vývoji dalších věků a generací.
Jedním z dochovaných materiálů k záznamu formou psaní i malování, je zcela obyčejné slisování oloupaných kousku rostliny, jménem papyrus.
Jedním z dochovaných záznamů o čase ve kterém je již táto rostlina záměrně používána jako materiál k psaní, je i mastaba v Gíze, nebo někdy též uváděná i jako čtvrtá pyramida na gízském poli i když tento charakteristický znak nemá. Jedná se o velkou mastabu postavěnou více východním směrem mezi pyramidou Menkaureho a Kafreho. Mastaba je svým základem pravděpodobně vytesána z kamene základu plošiny. Jeji tvar nahoru se zužující je s nadstavbou skládanou již z kamenných kvádru, více na západní polovině základny. Nad touto naskládanou komorou bylo pravděpodobně ještě ukončení, pravděpodobně ve formě Luny , uložené na sloupoví, jenž tvořilo otevřenou síň. Tato mastaba je označována též jako mastaba kralovny Khentkaus I. a tato královna je zobrazená- vytesána v kameni v dolních prostorách mastaby sedící na kamenném trůnu s posvátnou kobrou na čele a s rostlinou papyrus v levé ruce.

Papyrus je rostlina vyžadující velké množství vláhy. V zátokách Nilu roste v bažinatých zákoutích s protékající vodou. Samotné kořeny jsou zde pod vodou a zabezpečují tak plně vzrostlou rostlinu. V dobrých podmínkách dorůstá papyrus do výšky až 2.5 metrů. U kořenu je tato trojhranná stonka rostliny silnější, nahoru je patrné zužováni se stonky. Takzvané cévy rostliny, tvoří přirozené zakončení vrcholu rostliny, volně vyrůstající z vrcholu a následně splývající v přesahu o něco níž.
Výroba papyru z této rostliny je popsaná jako každý jiný proces těchto dávných dob s přihlédnutím k vzácností rostliny, náročností co se týká ručního zpracování i doby sušení. Cely proces výroby papyrusu je chápán jako obřadní vytvoření základu pro sdělení, jenž je obsahovo sdělením též pro další generace.

Papyrus, výroba - po zřezáni rostliny tuto nakrájíme na potřebné velike kousky a tyto namočíme na pár dnů do vody. Jsou uváděny čtyři dny, po které se tyto kousky papyrusu mají ponechat v tmavém a chladném prostředí ve vodě z Nilu.
Po čtyřech dnech se mají oloupat, nakrájet na tenké plátky a skládat na bílou lnenovou látku: spodní vrstvu - kolmo plátky papyrusu těsně k sobě a na tuto vrstvu vodorovně se ukládají plátky papyrusu s přesahem přibližně do poloviny předcházejícího plátku.
Takto vytvořený základ papyrusu překryjeme druhým kusem bíle lněné látky a uložíme na kamenné podloží v dobře větratelné místností s prouděním vzduchu, nebo ve venkovním prostředí a přiklopíme nejméně 50 kg zátěží.
Papyrus tak získá přirozenou dobu 14 -21 dnů, na svoji proměnu. V této době papyrus občas prohlédneme, skontrolujeme vlhkost a zátěž.

Je možné vytvářet jenom jeden arch, ovšem starověkým zvykem bylo vytvořit dlouhý pás papyrusu, který byl navíjen na váleček a tento zápis se rovnal v jejích době naši dnešní dobré knize.