Tvořivá idea -1.

Každý z nás je schopný přejímat z okolí vjemy a určitým způsobem je filtrovat, zhodnocovat a zakomponovat je k svému životnímu postoji.
Lidská společnost jako celek prochází téměř každou vteřinu svého bytí vývojovou fází celkového rozvoje. Nicméně tento lidský celek je součastně podřízen vývoji jednotlivých národů, národnostních skupin, etnik a jedinců, ze kterých prakticky téměř v tu samou vteřinu bytí vychází tvořivá idea, jenž se rozprostírá ve své základní podstatě a potřebě dalšího rozvíjení v privátním světě daného jedince a z tohoto privátního světa jedince se zhodnocená promítá do celku. Schopnost dalšího rozvíjení této základní idei je zakomponována v životní filosofii tohoto jedince. Tato filosofie životního postoje se jednak reálně odvíjí od času ve které tato tvořivá idea vzešla a jednak neoddělitelně od skupiny, nebo etnika ve které daný jedinec setrvává. Je-li tedy daná tvořivá idea dále rozvíjená, nebo nikoliv a zůstává tak i nadále do dalších dnů přítomná jen jako nápad, zaleží od schopností nejen daného jedince, nýbrž celé skupiny, celého etnika, přijmout možnost rozvíjení tvořivosti způsobem jenž je touto ideou nastíněn.

Každá bytost povědomé touží po uchopení cesty směřující k vlastní tvořivé činnosti. Avšak možnost vykročit po této cestě je podmíněná schopnosti přijmout poznatky jednak historického vývoje své vlastní skupiny, etnika, jednak poznatky vývoje celé lidské společnosti a na základě těchto poznatků, otevřít cestu svých součastných dnů k tvořivému potencialu své vlastní osobnosti.
Každý z nás by si měl uvědomit, že tento tvořivý potenciál je již zčásti zakomponován do naších dnů prostrednictvim samotného zrození. Zrození jedince v čase a místě je v pojímání mnoha skupin chápáno již v okamžiku zrození jako dar, který přináší koloběh žití, avšak rovněž tato živá bytost je chápaná jako bytost, jenž přináší nový čas. S touto bytosti přichází do dané skupiny "zítřek". Nový úsvit dalších a dalších generací.
Vnímání nové bytostí jako přínosu, jsou schopny všechny etnika jejichž životní postoj je zcela v souladu s přírodními zákony a jejichž spjatost s přírodou jím skýtá absolutnost vhledu do spjatostí dnů minulých a dnů budoucích. Na základě tohoto pouta svého vlastního bytí v koloběhů přírodních zákonů jsou tyto skupiny schopny přijmout přirozený rozvoj jako součást svých přítomných dnů, chápajíce dosah své vlastní rozvíjející se tvořivosti a návaznost této tvořivosti na celek.

Chápeme-li každou novou bytost jako dar, jsme schopni pochopit i dar tvořivých dnů, jenž sebou tato bytost přináší. Chápeme-li svoji neoddělitelnou spjatost s přírodou, jsme schopní pochopit tvořivý potenciál každého jedince, každého etnika, jenž vzchází ze zdrojů v čase a místě dostupných, vzešlých z vědomostí odevzdaných jim generacemi předešlými.
Dávná historie naších předků nám prostřednictvím mnoha zanechaných vzkazů tuto reálnost životních postojů potvrzuje.
Tvořivý potenciál jedince tedy není součástí nařízení, nebo příkazů. Je jen přítomen v možnostech jedince a odvislý od okolností životních situací daného jedince.
Tvořivost jako taková nepodléhá tedy módní vlně, nepodléhá šabloně kterou by bylo možné tvořivý potencial sjednotit. Tvořivost vzchází jednak z potřeb přítomných, jednak z potřeb nutných pro zanechání vzkazů generacím příštím a celá podstata tvořivosti tkví v zcela jednoduchém způsobu vypovídajícího ztvárnění krásy, prožitků a vědomostí přítomných.
Je proto jen na nás samotných, zda jsme ochotní k této cestě otevřít si bránu svých dnů a zda jsme připraveni touto cestou kráčet a na této cestě vytrvat.