Útržky žití.

Nejsem jako Ty a Ty nejsi jako já, ... pravdou však je, že ani jeden nejsme lepší ani horší toho druhého...

Přítel mého otce byl akademický malíř, spisovatel... aneb jednoduše řečeno, činný muž. Člověk s "Č"
Když nám maloval dům, dívala jsem se na nej svýma zvídavýma, temnýma očima jak míchá barvy, jak jej nanáší na zeď, jak z barev vzcházejí ornamenty. S úsměvem a milou něhou se na mne ohlédl a pronesl:
-"Tvůj otec je mým přítelem, proto maluju Váš dům. Maloval jsem i chrámy i Tebe bych namaloval dům, ale když Ty budeš potřebovat, ja možná již zde nebudu. Ty ale v tom čase zavolej na Michala. Michal ví vše to, co ja. Michal Ti vymaluje."
Tehdy jem ty slova moc nechápala, nicméně on se na mne díval svým starým a moudrým pohledem a dodal:
_"Možná ale ještě stihnu jednu věc, která mi moc leží na srdci a to napsat o Vás, o Vašem etniku, o Váších způsobech života o Vašem jazyku, protože Vy nejste jako ja, Vy nejste jako ostatní...protože Ty nejsi jako ostatní...Nevim ale, jestli to ještě stihnu. Jsem moc starý..."
Usmála jsem se na něj, nechápajíce podstatu sdělení a již ani nevím co jsem mu tehdy  řekla, dnes ale již vím, že na Michala volat nebudu. Jednak mám v dnešních dnech kolem sebe '"promichalovano" tedy motá se kolem mne tolik Michalů, až jsou z toho malém Michalovce, a pravdou je, že když jsi Michala naučil vše co víš Ty "pane malíři" Michal tedy ví i kdy má přijít. A když má přijít, prostě jednoho dne bude stát u mne a já již nebudu muset hloubat nad Tvými slovy...
Děkuji Ti ale za ta slova i za navedení do chrámu kterys maloval. Když jsem po letech spatřila ty ornamenty, lépe se mi chápe odkaz minulosti, který pomalým krokem vchází do mých dnů, aby z nej vzešla ucelena mozaika života.

Moudrost vzcházející ze žití života. Moudrost přítomná, moudrost zapsaná, moudrost malovaná... Rákos, včela, skála, stéla... M-N-T...
Písmenka a slova zavřené v barevném obalu egyptské modré. Tíha osudu vytvořená chtíčem. Černé bahno odporné na pohled a přec na straně druhé přínosné, jak bahno "řeky bohů", z kterého každý rok vzchází nové zabezpečení života.
Jistota čara přínosu, uzamčená do díla, vzchazejicicho z rukou a mysle. Proměna. Krása a užitek, vzcházející z temného podloží, rašící do nekonečného prostoru, halíc se paprsky Slunce..

Fascinace. Slovo. Chápeme jej, avšak k němu je přidruženo i mnohem víc. Nemůžeme jen prosto říci, že chápeme shluk písmen, protože by to byla lež. My prosto pod shlukem těchto písmenek, chápeme něco, co tento shluk písmenek vyjadřuje. A tento shluk písmenek vyjadřuje pravou podstatu "čehož". To, kvůli čemu byl tento shluk vytvořen, co máme pochopit.
A písmenka jsou od toho, aby se četli, aby náš hlas proměnil psané na vypovězené, aby se vztýčil další z pilířů života.
Fascinuje mne gotika. Jeji vznosné stavby, pilíře a oblouky, kámen v prostoru života. Malování na okna. Barevné obrazy protkané olověnými předěly. Barvy a tvárné olovo žití. Obraz jako puzzle, zapadající do sebe a přeci né celistvý. Kráčíme stezkou života a utrhujeme si kousky obrázků žití z nichž si vytváříme svůj předěl mezi vnějškem a vnitřkem, ve vlastním chrámů života. Utrhujeme jako když utrhneme ze svatební fotografie lidi, kteří již nám nejsou ničím, Tebe chci, tebe nechci,... miluje mne, nemiluje mne,... miluji, tedy jsem - fileo ergo sum...

Chápeme sdruženou podstatu toho, co pochopeno má být a přec je nutné říci, že je zde malý rozdíl v osobním pochopení, rozdíl jenž přináší nádech barevného vnímání jednotlivé osobnosti. Má fascinace gotikou, má tedy vlastní nádech vnímání, spojen s osobním poutem tvořícího umělce. Vaše fascinace gotikou má pramen, který Vám přináší pochopení podstaty v něčem zcela jiném, nicméně základní podstata k pochopení zde zůstává. Jsme stejní a přec jsme malinko rozdílní.

 Pochopení, chápání. Vědět, znát. Pojmenovat, pochopení. Sdělit pochopené.
Když jsem ve 3 hodiny ráno z pátku na sobotu posílala synovi sms správu, že do bytu mi asi vešel někdo cizí, netušila jsem, že jej vylekám zrovna na takovou míru, jako jsem i já sama v danou chvílí. A přeci. Impuls ke strachu u nás obou v danou chvílí vzcházel z jiných pramenů. Můj strach vzešel ze zvuků kroků procházející se bytosti v bytě ve kterém jsem v danou dobu měla být dle mého mínění jen já sama a strach mého syna vyrašil jak gejzír po přečtení mé sms-ky ve chvílí, kdy se díval na "strašidelný film". Můj strach tedy pramenil ze zvuků a jeho strach z obrazů...
Když jsme danou situaci na druhý den probírali, položil mi můj syn otázku: "Ale z čeho pramení Tvůj strach zůstávat v noci sama v bytě?"
V tu chvílí jsem to definovat nevěděla.
Jak tedy definovat proč se najednou objeví strach, když naše mysl žádnou podobnou situaci neřešila? Přichází strach jako příliv vln od bytosti která vytváří něco špatného a v podstatě se sama bojí toho co vytváří? Chápe daná bytost že to co dělá není správné a je sama zabalená do strachu temnoty, jenž se rozlévá kolem ní?
Mozna je to nějak takto.
Položila jsem příteli otázku v jedné debatě o zlodějích, proč vlastně zloději když umí do detailu naplánovat akci loupení, tou samou metodou nenaplánují svůj život v tvoření dobrých a přínosných věci, proč si do detailu nenaplánují svůj všední den naplněný činnosti.
-"Vesměs tito lidé vlastně dělají jen to, co viděli doma, nebo v partě. To v čem vyrůstali, pronášejí do svého dalšího života a kráčejí v těch samých kolejích, aniž by se namáhali podívat se kolem sebe zda není možné žít i jinak", zněla jeho odpověď.

Kráčejí ve stopách osudu? Co znamená krok vedle? Kolej nového života? Jiných dnů?
Když můj syn dostane ve škole známku "C" tak dětsky nevinně mi říká. No ale i jiní mají takovou známku. A někteří jsou ještě horší a směje se, protože ví že to odfláknul a že má na víc, než nějaké průměrné "C".
-"Nedívej se na ty, kteří jsou horší od Tebe" říkám mu. "Nikdy se na ne nedívej. Vždy se dívej na ty a na to, co je lepší,abys byl lepší než ostatní a aby ostatní chtěli být takoví jako Ty,nebo možná lepší jako Ty."

My všichni by sme se snad mohli dívat na svět jinak. Nedívejme se na rozbité silnice s tím, že u sousedů mají rozbitou ještě víc. Dívejme se na cestu, která je rovná a po které se jde dobře, abychom mohli i tu, která je rozbitá spravit ještě líp. Nedívejme se do "síní záznamů" co je ukradeno, co je rozbito, ale dívejme se na to co je teď a zde ještě přítomno a co můžeme dalšího vytvořit, abychom to mohli se ctí znova vnést do "síně záznamů" Dobré a potřebné, přínosné a věčné.
Jen tak, pro sebe ale v podstatě pro všechny. Pro minulé i příští generace. Pro vzpomínku i poděkovaní generacím minulým. Pro impuls generacím příštím.