Vůně a mýdlo - 1.

Základním předpokladem dnešních úspěšných dnů, v součastném prostředí takzvané civilizované společnosti moderního člověka je hygiena, z ní vzcházející zdraví a taktéž čisté prostředí. Opomeneme-li zcela sterilní prostředí, ve kterém již není možné najít snad ani jedinou množící se baktérií, pohlédneme znova na začátek a zeptáme se zcela prostě. Ale jakým způsobem někdo vlastně vynalezl tak prostou věc jako je mýdlo? A co vůně, která nám v dnešních dnech zcela doplňuje náš image? Pojďte se chvíli s námi toulat pláněmi možná základních impulsů k vytvoření něčeho tak prostého a přitom nesmírně potřebného.
Co je to parfém? O jeho složení si povíme o něco později. Nicméně podstata slova je v "per fumum", což odpovídá volnému překladu "z kouře, skrze kouř" A člověk žije s kouřem i ohněm zde na naši planetě již odpradávna. Oheň je zdrojem tepla, světla a vnímavý jedinec brzy pochopí, že též i vůně. Vznikla-li první vůně náhodou jako již tolika jiných senzačních objevů, pak to byl určitě prapředek dnešního kadidla. Tedy vůně vzešlá z kouře, kdy do ohně se přidalo jako prosté palivo voňavé dřevo, nebo byliny, určitě brzo přimělo lidi sedící u ohně k přemýšlení, možná i prvnímu záměrnému sbíraní a uskladňování... Avšak my si zde povšimneme zcela prostý popel. Jaký je popel z tohoto voňavého dřeva, nebo bylin? Nebo spíše vlastně nejdříve co je to vlastně popel? Ten zcela obyčejný dřevěný popel. Je to k neuvěření, avšak pokud si lidé na louce zcela prostě grilovali svojí večeři nad ohněm z pařezu - kachnu, sele nebo berana a spadlo-li jim do takto sádlem umaštěného popela pár kapek vody, kdoví, co jim z toho vylezlo. Ten zcela obyčejný dřevěný popel, je totiž surovinou na výrobu louhu, tedy popel smíchaný s vodou a profiltrovaný je draslo, nebo hydroxid draselný, louh draselný, který smíchán v určitém poměru společně se zcela prozaicky uvařenými kostmi, kůžemi a sádlem nám dá to, čemu dnes říkáme mýdlo, šampón na vlasy, nebo tělový šampón. Doporučuje se míchat dva díly s tukové hmoty a jeden díl drasla a vařit pokud hmota nezhoustne.
Pojďme se tedy nejdříve poobhlédnout po tom, co je to vůně, jak vytvořit směs kadidla, potpourri - bylinných směsi k provonění vnitřních prostorů a hlavně co se skrývá za dnešním pojmem parfém, mýdlo.
K vytvoření prostého kadidla i dnes používáme jalovec, cypřiše, cedr, santálové dřevo... jako potpourri nejlépe poslouží levandule, rozmarýn, máta, růže... namíchat avšak dobrý parfém, je již práce pro vzdělaného jedince. Táto práce vyžaduje znalost bylin i dobrý čich a cit pro dobrou vůni. Toto řemeslo bylo ceněno již ve starověku pravě tak jako i dnes. Dnešní "nos" což je výraz pro míchače vůni zcela prozaicky říká, že dobrý parfém se v dnešní době rodí přibližně pět let. Nejdříve se k tomuto odborníku na vůně dostaví myšlenka na solidní směs. Následně si v již vytvořených světových vůních tento míchač vůni zjistí, zda podobnou směs již náhodou někdo nemá vytvořenou. Pokud ne, přistoupí k prvním myšlenkovým variacim, co další přidat k těmto základním vůním. Přibližně po dvou letech intenzívního myšlenkového mixování si "pan nos" začíná se surovinami jenž vzešli s myšlenkových hrátek pohrávat i skutečně ve své laboratoři a výsledky své práce "dýchat" . Jakmile zrodí se vůně, která ještě není na světě, přiřadí se k této vůni v součastné době jméno slavné osobnosti a parfém jde do obchodních sítí. Koupit si jej může kdokoliv, což avšak možné v časech dávno minulých nebylo. Namíchal-li "nos" ve starověku voňavou směs ve formě parfému pro pani královnu, hraběnku, neb svobodnou paní, táto vůně byla vůni speciální pro danou dámu a "nos" za ní dostal královsky zaplaceno, nicméně nik jiný již tu samou vůni nepoužíval.
Vonné látky a vonné oleje, patřily již v starověkem světe k vyhledávaným obchodním artiklům. Po pádě Rima avšak na krátký čas z Europy tento druh zboží mizí, aby se záhy objevil s rozmachem Benátek znova.
S rozvojem jde tentokrát již i vývoj a arabům se povede vynajít vonné extrakty, je vynalezen koncentrovaný alkohol, jenž je nepostradatelnou surovinou při přípravě dobrého parfému.
Ve Francii se stává vyhlášenou parfémovou velmoci "město Grasse", ve kterém je dnes i muzeum parfému, poznatků o jeho výrobě, doložená historie parfémů, jenž je dlouhá již více než 4000let. Na přelomu 17.-teho a 18.-teho století se objevuje kolínská voda, pojmenována po městě Kolín.
Zatím nejstarší objev v parfumérií se povedlo najít na Kypru v Pyrgu. Byla zde objevena výrobna parfémů i s destilačními přístrojí, miskami na míchání směsi, trychtýři a flakony. Složkami tehdejších směsi, byly byliny a koření, například koriandr, myrta, bergamot, pryskyřice...
V europe byl první moderní parfém vyroben na přání uherské královny Alžběty, pravděpodobně v roce 1370 jejím dvorním alchymistou. Jednalo se o vonné oleje rozpuštěné v alkoholovém základu a tento parfém se stal známým po celé europe jako "Uherská voda"
Francouzský král Ludvík XIV. byl znám svoji vášni po příjemné vůni, nicméně překonal ho jeho syn, Ludvík XV., který přikázal, aby jeho pokoje voněly každý den jinou vůni.
Parfém nám dnes zrovna tak, jako osobnostem ve starověku, neb středověku, dodává nejen dobrý pocit z příjemné vůně, nýbrž též podtrhává naši přirozenou elegancí, čímž nám částečné dodá sebevědomí avšak nejvíce nám zřejmě imponuje jeden zcela prostý fakt a to: pokud si správně dokážeme vybrat svoji vůni, je to jeden z faktorů, který k nám neodvolatelně přitáhne zrovna toho partnera, který nás společně s touto vůni "voní" a platí to zcela přirozeně pro obě pohlaví. Vnímavost. Rika se tomuto prostě vnímavost. Tak jak kdysi voněl první človíček voňavý kouř, ....