Vůně a mýdlo – 3.

Mýdlo - dnes si již neumíme představit život bez mýdla, šampónu, čistících prostředků.. a přeci ve středověku byla voda a mýdlo považováno za lidskému organismu škodlivé a z tohoto důvodu byla očista těla vodou prováděná jen v omezené míře a to samé se týkalo používání mýdla, kterým se tolika prali oděvy, případně bylo použito k očistě obydlí.
Nicméně Eberuv papyrus z roku 1550 pr.n.l. nám sděluje, že již staří egyptane pro své pravidelné koupele používali směs živočišných tuků, nebo rostlinných olejů se zásaditými solemi k vytvoření látky podobné mýdlu.
Jiné papyrusy nám dále dávají vědět, že látka podobná dnešnímu mýdlu, byla používána též při úpravě vlny před jejím spřádáním.
Prozatím avšak nejstarším nalezeným důkazem o používání mýdla, může být archeologický nález babylonských keramických nádob, obsahujících látku podobnu mýdlu a tento archeologický nález je datovaný do doby kolem roku 2800 pr.n.l.
Z téže babylonské oblasti pochází i hliněná tabulka z roku 2200 pr.n.l., na které je návod na přípravu mýdla z vody, louhu a kassioveho oleje. Toto mýdlo se avšak nepoužívalo k očistě těla, nýbrž k hojení ran.
Záznamy o mýdle jsou i u Féničanu, dokonce byla mydlárna se zbytky mýdla nalezená i v ruinách Pompei, zničených erupci sopky Vesuv v roce 79 n.l. Staří římané avšak nepoužívali mýdlo k očistě těla, nýbrž jenom k praní oděvu. Očistu těla prováděli tak, že tělo natřeli vonnými oleji a posléze jej sloupli i s nečistotou, až tak si vlezli do vodní koupele.
V prací římského historika Plinia st. v díle Historia Naturalis, Liber XXVIII, se zmiňuje o používání něčeho jako mýdlo pod názvem "sapo" u barbarských kmenů Galů a Germánů, kteří směsi dřevěného popela ( obsahující potaš) a kozího loje, natírali vlasy.
Až v 2.století n.l. římský císař Galenos upozornil na očistné vlastnosti mýdla a tak se mýdlo začalo používat i k očistě těla a mydlářství se stalo řemeslem.
Ze starých záznamu vyčteme, že arabové používali k výrobě mýdla olivový olej, aromatické oleje i hydroxid sodný a používali jak mýdla kusové, tak tekuté a též speciální mýdlo k holení. Arabové přibližně od 7-mého století dodávali na trh europy tyto své voňavé výrobky.
Přibližně ve 14-tem století se na trh dostávají výrobky mydlářského cechu ze španělská. V 16-tem století se prosazuje Francie se svými mýdly z Marseille, pod názvem marseillské mýdlo a tento název se dodnes používá pro prvotřídní bělené a parfémované mýdla.
V čechách se mýdlo vyrábělo podomácku v každé rodině. Tato práce byla součástí práce pani domů, tedy hospodyně, která sbírala dřevěný popel a tuk i kosti delší období a z těchto surovin následně pripravila mýdlo.
V době Lucemburků, po vymření českých Přemyslovců, vzniká nové řemeslo - mydlářství. V roce 1464 byl v Praze založen cech mydlářů.
Dnešní Setuza, je znárodněnou továrnou na výrobu mýdla, kterou v roce 1882 založil Johann Schlicht v Novosedlicích u Usti nad Labem, jehož dědeček, sedlák, řezník a uzenář otevřel ve svém domě v roce 1848, v Rynoltiíich první výrobnu mýdla a časem tímto mýdlem zásoboval celé severní čechy.
Prostý název Schlichtovo mýdlo se používal ještě dlouhou dobu po druhé světové válce. 
Důležitou surovinou pri výrobě mýdla je vlastně dřevěný popel a vepřové sádlo, nebo hovězí lůj. Sádlo, nebo lůj se rozsekají na drobné kousky a na mírně teplé plotně se za stálého míchání opatrně vyškvaří - uvolní tuk. Takto získány tuk se scedí do jiné nádoby a večer před vařením mýdla se k tomuto tuku kdysi přidalo žíravé draslo, které tuk zmýdlovalo. Proces vaření započal brzo ráno již za svítání, tedy kolem 4-té hodiny ranní a končí na soumraku, tedy kolem 7-mé hodiny večerní.
Vařilo se na mírném ohni za stálého míchání. Hotové vysolené mýdlo se po třech chodinach sušení a chlazení vlévalo do forem a přibližně tři dny se v těchto formách nechalo uležet, uschnout a vychladit.

Vylouhováním popela ze dřeva v horké vodě, získáme po scezení louhový kámen, nebo-li žíravé natrium, což je označení pro odpařený roztok hydroxidu sodného NaOH.
Již tento louh v malém množství s vodou vytvoří zásaditý roztok, který má čistící účinky. Nicméně koncentrovaný, tedy neředěný, je žíravinou 1.stupně a jeho rozpouštění s vodou je silně exotermický děj, kdy vzniká obrovské množství tepla. Přímý styk s pokožkou spusobuje poleptáni a je nutné při práci s těmito žíravinami mít na mysli ochranu organismu.
Egypťané připravovali mýdlo tak, že vařili tuk se sodou, kterou získali z Mrtvého moře. Nicméně mýdlo můžeme připravovat i z rostlinných olejů a tuků, nejen z tuků zvířat. Tyto tuky vaříme dlouhé hodiny s hydroxidem sodným, nebo draselným. S hydroxidem sodným se tvoří tuhé jádrové mýdlo, s hydroxidem draselným mýdlo tekuté.
Tuky, přírodní estery se vodou štěpí na mastné kyseliny a glycerol. Stepení přírodních esterů, tedy hydrolíza v dřívějším názvosloví též uváděno jako zmýdelňování. Mastné kyseliny tvoří s hydroxidmi sodním, nebo draselním soli, tedy mýdla.
Přidáním chloridu sodního do vařené hmoty, se sníží rozpustnost ve vodě. Vytvoří se tuhé mýdlové jádro. Glycerol zůstane v roztoku. Mýdlové jádro se suší a po přidáni různých přísad lisuje na kusy. Glycerol je cenným vedlejším produktem výroby mýdla a je součástí roztoku zvaného mydlářský louh, na jehož hladině po přidání chloridu sodného (kamenná sůl) v procesu též zvaném vysolování mýdla, plave tzv. jádrové mýdlo.
Postup: Do hrnce dáme živočišný tuk 500g, vodu 3000ml, a hydroxid sodný 100g. Vaříme na mírném ohni za stálého míchání tak, aby byl tuk v stálém styku s hydroxidem. Přidávání hydroxidu sodného opakujeme. Po každém přidání hydroxidu sodného nám směs v hrnci vzkypí. Je potřeba o hodně vetší nádobu, než je obsah hmoty. Po několika hodinách odebereme menší množství a ochladíme. Skusime, zda se látka mezi prsty drolí, nebo maže. Když se drolí, je proces vaření mýdla ukončen. Do hrnca přidáme chlorid sodný. Nastane vysolování mýdla za stálého mícháni a směs se postupně chladnutím rozdělí na horní pevnou vrstvu - tedy jádrové mýdlo a spodní kapalnou vrstvu, tzv. mydlářský louh, který obsahuje nadbytečný hydroxid sodný, dále chlorid sodný a glycerol.
Do vysoleného mýdla můžeme přidat éterické oleje, přibarvit a sušit chlazením a formováním. Používáme potravinářské barvivo, tinktury, éterické oleje, výtažky z rostlin - heřmánku, rozmarínu, levandule, vanilky, hřebíčku, citrusů a jiných voňavých rostlin, mýdlo upravujeme do různých podob vléváním do forem.