Potrava

- tak jednoduché slovíčko přicházející ještě z dnů minulých a pořád zde přetrvávající. Nicméně slovíčko "potrava", pokud se po jeho vyslovení duchem okamžitě dokážeme přenést kamsi do dávné minulosti, nám může v mysli nastínit i obrázek prvotných lidi, obývajících jeskynne prostory a nahánějících mamuta za účelem získání potravy. V dnešních dnech jej ale upravujeme raději na výraznější slovo Gurmán/stvi/ske hody..., Skrývá v sobě to, co je uměním života pro všechny. Jídlo může být uměním pro zrak i zdraví.
Co jíst dnes...? Cim naplnit zrakový i chuťový vjem tak, aby nám po chvílí strávené u pojídání upravených surovin zůstal dobrý i pocit plně využité chvíle?
Jak se stravujeme dnes? Odpověď možná může tež znít - úsměvně, protože dnešní člověk často pojídá kus potravy narychlo u malého stánku s občerstvením jen proto aby zahnal hlad. Jak se dokážeme stravovat když máme čas? Užasne. Dokážeme připravit zcela výjimečné kreace nejen z plodin, které jsou vskutku malým uměleckým dílem.
Nu ano. Dnes ano. Dokázali sme se přenést přes zákazy, které nás vystříhají nejíst to nebo ono. Dokázali jsme se oprostit od příkazů dodržovat několikadenní půst, dokážeme vnímat co je přínosné v oblasti pojídání plodin pro náš organismus, pořád avšak máme mezery v tom, co pojídali kdysi v dobách dávných naši pohanští předkové. Co bylo součástí jejích jídelníčků a co vše se jím zdálo přínosné? Co bylo pro ně jako potrava nepřijatelné? Pohanští - přírodní - Lidi Země, Slunce a Vody.
Vydejme se spolu objevit zákoutí starobylé přípravy pokrmů, tedy alespoň těch, jenž jsou nějakým způsobem do dnešních dnů zaznamenané, případně v rodových společenstvích udržované.

Mnohé ze starých receptů nás i dnes svoji přípravou imaginárně přenesou do časů dávných a zcela jednoduchých, do všedních dnů lidi, jenž jsou prozářený sílou vzcházející ze síly přírody, která nám sama napovídá o moudrostí žití.